interwiew z 9.3.2008
Je pátek, jedenáct hodin večer v Esh sur Alzette, jih Lucemburska a zde stojí jeden Nightliner, aerodynamický tourbus na kolech: nahoře se spí, dole žije, se sedícím koutkem se stereem, Sony-Playstationem, mikrovlnkou, ledničkou. Domov německého rockového fenoménu Tokio Hotel - Billa, Toma, Gustava a Georga. Kluci jsou unavení. Na stole je před nimi: cola, chipsy, pizza. Před dvaceti minutami dali tihle čtyři další koncert evropského turné z celkem 24 koncertů v 15 zemích, 15 000 kilometrů za čtyři a půl týdne s 60 lidmi týmu v šesti náklaďácích a čtyřmi autobusy. To je zajímavé.
Nejdřív, gratulujeme kluci k maturitě, Bille a Tome! Výsledky s 1,8, ale tohle jde jen na normální škole, ne? Tam se může podvádět...
Tom: To by bylo skvělé. Bohužel, ale naše studium muselo být dokončené. Zkoušky byly oficiální, s komisí, která na nás dohlížela.
Bill: Ale předtím na škole ode mě Tom vždycky opisoval.
Tom: Yeah, proto byly moje známky tak špatné.
Nyní jste na turné přes Evropu - Jaký je vlastně rozdíl mezi fanoušky v Oslu a Dijonu?
Tom: Není žádný. Jednoduše mám respekt pro všechny krásné ženy.
A která země má ty nejvíc sexy plakáty?
Georg: Ve Spojených Státech není dovoleno napsat "š****". Na německých je velmi populární "š**** mě skrz monsun".
Kde jsou nejvíc v Evropě nestydatí fanoušci?
Tom: No to je prostě všude bez pravidel, ať už je to Německo, USA nebo kdekoli jinde. Ale nikdo nešílí z Georga.
Tohle je kompliment který jistě holky po celém světě rádi uslyší.
Tom: Oh, komplimenty jsou tak odporné.
Spíte v jednopokojových nebo dvoupokojových pokojích na hotelech?
Georg: Každý z nás má dvoupokoják pro sebe. Po celou dobu jsme skoro na cestách. Hodně času spolu trávíme, proto nepotřebujeme ještě společného hotelové pokoje.
Ale když jste s někým, tak chcete jednu velkou deku nebo dvě malé?
Bill: Vždycky musím mít vlastní deku.
Co děláte než jdete spát?
Bill: Gustav cvičí nahoru a dolů, Georg dělá kdo ví co, Tommi se snaží k někomu uvelebit a já si odstraňuji oční linky.
Jak cool jste jako kapela, když jste opravdu mravní?
Tom: No, Georgu, ty se musíš omluvit, ty jsi mravný nedobrovolně. Vždycky si najde důvod, proč nebýt mravný.
Jedna věc - kromě zpívání - která funguje?
Tom: Být zticha.
Okay. Něco, co je zábava s dívkou?
Bill: Jít do kina.
Tom: Vlastně věci, které teď děláme s klukama jsou víc zábavné, než s holkami, například šovinistické vtipy o tourbusech. To dělá úžasné reakce. Někteří se chovají, že to neslyší a říkají něco na odtržení pozornosti. U někoho můžete vidět šok, zatímco jiní se snaží chovat naprosto normálně. Ale nejlegračnější jsou ti, kteří jsou normální a chovají se šokovaně.
Koncertní turné bývávaly většinou ztotožňovány s orgiemi s divokými fanynkami, drogami a alkoholem. Dnes máte turné přes pár měst, zazpíváte a upadnete unavení do postele. Jak je to u vás v dnešní době?
Tom: No, s těmi ostatními třemi je to tak jak popisujete. A co je stále sexy, jde se mnou.
Bill: No ták, myslíš těch pár holek, se kterými musím promluvit, aby s tebou šli? To se nedá mluvit o orgiích.
Kdy naposled jste zničili něco v hotelovém pokoji?
Tom: To bylo nedávno. Ale už jsme z toho věku mimo, ale možná to zopakujeme, až budeme mít krizi středního věku.
Pokojské?
Tom: Ta myšlenka je poutavá, ale to je takové klišé, že to až blokuje. I když přede mnou možná stojí sexy pokojská. Možná se bojím klišé.
Jsou tu věci, které můžeš použít jako bicí, když tu žádné nejsou?
Georg: To je špatné - Gustav bubnuje na všechno.
Co vám přijde na mysl, když se řekne Evropa?
Georg: Euro, teplé jídlo, krásné holky.
Oblíbený evropský prezident?
Georg: Merkel.
Jaké to je být slavný jako papírové kapesníčky, pizza a tenisky v každé zemi?
Tom: No, to že jsem potřeba všude jako papírový kapesníčky není nic nového. A spojení s pizzou a teniskami je taky jako mluvení o mně.
Máte sílu?
Bill: Ani nápad, myslím, že síla je přeceněná. Proč se každý snaží mít sílu? Být bezmocný může být někdy víc osvobozující.
Politická zpráva na vašem turné?
Bill: Bože, to by bylo směšné, kdybychom řekli, že naše turné má politickou zprávu.
Nejhloupější věc, kterou jste kdy řekli nebo udělali na podiu?
Bill: Jednou v Nizza, jsem řekl "Ahoj, Nancy!" To vůbec nebylo cool.
24 koncertů za 37 dní, jaký je nejlepší lék na neponičené hlasivky?
Bill: Nic nefunguje. Nejlepší je, když jste nemocní před turné.
Věta, kterou můžete říct všude?
Všichni: Hello Paříž! Hello Brusel! Hello Stockholm! Hello Oslo!
Šance že na dnešní koncert v Paříži přijde Carla Bruni?
Tom: Ani nevím, jestli by to bylo dobré. Vždyť je vdaná...
Georg: No ták, přece si ani nemyslíš, že bys u ní měl šanci, zapomeň hochu.
Co je na vašem nákupním lístku?
Tom: No, Georg je z nás jediný, který má čas nakupovat a na prvním místě tam je napsaný sprcháč, ale k tomu už nic nechci dodávat.
Nejúžasnější razítko na vašich cestovních pasech?
Bill: Oh, to vůbec není úžasný. Víc úžasný pro mě bylo, když Tom a já jsme si dělali razítka na párty sami, protože jsme neměli peníze na to, si koupit lístek.
Jsou celníci hrozní lidé?
Všichni: Další otázku.
Kde máte miliony?
Všichni: Další.
Jedna zeměpisná otázky, protože to byl váš oblíbený předmět - proč je Německo nejkrásnější zemí?
Bill: No, já nevím, jednoduše tuhle zemi miluji, cítím se tam jako doma. I v německých hotelech se cítím jako doma. Kromě toho, v Německu mám možnost se vyspat ve vlastní posteli alespoň jednou za čas.