ff - Řetízek
Řetízek
Seděla v lavici, rukama si objímala kolena a přes oči které se zaplňovali
slzami pozorovala dění kolem. Tolik šťastných lidí kolem, všichni se smějí. Tak
proč né já…. Napadlo jí. Proč? Protože byla zbabělá nechtěla ztratit nejlepšího
kamaráda. Nechtěla, ale ztratila. Už nedokázala poslouchat ten smích, rukama si
přikryla uši a pevně stiskla víčka. Modlila se a´t je to jen sen….Žádný sen.
Realita.
Smutně pozorovala třídu až do konce vyučování.
Nespěchala domů. Nic dobrého jí tam nečeká. Řev, hádky, plakající maminka.
Rodiče Darji se totiž rozvádějí… Tiše se vplížila do svého pokoje, snad aby jí
nevtáhly do hádky.
"Bille kde jsi teď, když tě tak moc potřebuju?" zašeptala do ticha
pokoje. Schoulila se na postel, v zápětí se natáhla pro mobil. Byla tam v zadu
u baterky, stříbrná ještě nepoužitá. Chvíli na ní koukala, potom vztekle hodila
mobilem o zem. Věděla že je to jen krátkodobé, vlastně vůbec žádné vyřešení
problému, ale někdy to bylo silnější než ona a její vůle…
"Bille počkej, musíme si promluvit"
"My si už nemáme co říct" odsekl jí "to ty si mě odmítla,
pamatuješ?"
Naprázdno otevřela pusu, ale nevydala ze sebe ani hlásku Ta slova jí totiž
strašně zabolela
"Ale já, tenkrát…." Zadrhával se jí hlas.
"Mlč" zarazil jí "Už za mnou nechoď, je konec všeho" jen
tak hodil ty roky přátelství za hlavu. Z krku si strhl řetízek, měli ho na
znamení že jsou přátele, nejlepší, a hodil jí ho k nohám…. V zápětí se otočil
zády a odešel
"Miluji tě…" zašeptala směrem k Billově siluetě
Stála na mostě, vůbec nevnímala dění kolem. Pročítala si svá poslední slova,
poslední zápis ve svém deníku….
4:11. 2006
Tento "dopis" chci adresovat rodičům a lidem, kteří byly mým blízkým
okolím.Byla jsem obyčejná 17 letá holka. Dostala jsem se na prestižní školu.
Měla jsem milující mamku, která stála vždy na mé straně- mami prosím
nebreč.Tátu. Tati díky že si mě naučil hrát fotbal a prosím , udělej to pro mě,
neopouštěj maminku. A teď k Billovy. Bille ja jen sem ti chtěla říct že tě
miluji nadevše, tenkrát sama jsem nevěděla co chci, byla jsem zbabělá, Když
jsem si to urovnala v hlavě, odmítl sis mě vyslechnout. Myslím že tohle je
tvoje, máš tam i můj, nezapomeň na mně. Tome víš že si mě někdy štval, přesto
si mě často dokázal pobavit, jo a promiň za toho zavšivence, to strašidlo sem
ti už odpustila. Amy promiň že jsem ti někdy nedokázala pomoct, buď vždy tak
usměvavá a milá holka.
Snad jsem na nikoho nezapomněla. Měla jsem vás všechny ráda moc ráda,
vzpomínejte na mě v dobrém , děkuji za to co jste za mně udělali. Bille
milujitě. Mami tati mám vás ráda, ale už nemůžu. Nemůžu dál…..
Darja
Zavřela deník, přiložila k němu dva řetízky a položila ho opodál.
Jen jeden krok, říkala si v duchu. A taky že tak udělala. Zavřela oči a
vykročila…. Nedokázala se zabít žiletkou, tohle pro ní bylo lepší….
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/acheter-tadalafil-internet/
Blood Albatross : Blood pressure plot
(AHelesuemarerb, 9. 10. 2018 3:51)