ff - Bille neumírej!
,,Tome co se stalo?" zeptám se ho s ubrečenýma očima když ho uvidím sedět před operačním sálem v naší okresní nemocnici. ,,Ciaro Brácha ...bráchu porazilo auto a má vnitřní krvácení.Prej je to vážný..." oznamuje mi Tom mezi vzlyky Ani to nedořekne a už vidím jejich mamku jak k ná běží a též jako já se ptá co se stalo. Tom jí to říká a já klesám k zemi,hlavu mezi kolena a usedavě brečím a brečím...
Asi po dvou hodinách k nám příjde doktor. Všichni máme červený oči už je tu i Gustav s Georgem . Všichni se k němu rozeběhneme a ptáme se ,,Jak je na tom?" ,,No operaci zvládl.Ted ho necháme hospitalizovat a uvidí se." řekne nám a už Billa převážejí na nemocniční pokoj. ,,Po dvou." řekne doktor ,,První do pokoje vejde Simona( maminka ) čekáme před pokojem a asi po hodině se vystřídá s Georgem a Gustavem. Jdou před námi protože tam já i Tom chceme zůstat co nejdýl. Kluci sou tam už půl hodiny a já přecházím po chodbě.Samou nervozitou sem si okousala všechny nehty.I když se mi to normálně příčí tohle je prekérní situace...
Otevřou se dveře a z pokoje vyjdou kluci.Hned se tam s Tomem naženeme. Podívám se na Billa a hned už zase propadnbu v usedavý pláč... Vypadá tak křehce. Skoro žádnou barvu ve tvářích,klidný pohled ,je tak sladkej a tak zuboženej.Musím jít ještě na chviličku ven.Pořádně se na to připravit.Vyjdu z pokoje a půl hodiny čekám venku. Potom vyběhne ven Tom a volá doktora... Leknu se že se Billovi něco stalo a vběhnu k němu do pokoje. ,,Bille!Bille! Sakra já se o tebe tak bála.Lásko moje že už mi to nikdy neuděláš?"vychrlím ze sebe a začnu ho líbat na tváře a na rty po tvářích se mi kutálejí galouny slz ,ale sem štastná...
Bill sice moc mluvit nemůže,ale i tak si s ním povídáme. ,,Tome slib mi něco." řekne Bill slabím hlaskem ,,Cokoliv.Tobě cokoliv brácho." řekne mu Tom a stiskne mu pevně ruku ,,Postarej se mi o ni." kývne směrem ke mně ,,Postarám,ale to zvládneš sám uvidíš." vychrlí rychle Tom a začne znovu brečet a já taky. ,,Bille co to tu říkáš?" zeptám se ho ,,Ciaro miluju tě.Nezapomen na mě.Budu na tebe vždycky čekat." řekne mi a potom uslyšíme ten zvuk,který hlasí smrt. ,,Ne!Né.Bille!Bille prosím neumírej mi! Bille zůstan tu se ,mnou!Já to tu bez tebe nezvládnu"!Potřebuju tě!Ted nemůžeš odejít!Ne ted když čekám tvý dítě! Těd ne!Bille neumírej mi prosím!"křičím a pevně ho svírám a líbám. Do pokoje vběhne pan doktor a Simona s klukama. Přiletí tam i sestřičky a odtáhnou mě od něj. Pan doktor rychle Billovi změří tep a potom se smutně podívá a oznámí nám že je Bill mrtev. Náhle se mi zamotá hlava a je tma...
O týden později je Billův pohřeb. Celý svět se mi zhroutil.Ztratila sem Billa a své dítě...
ou jéé
(OMG, 21. 3. 2010 20:46)